Máj

Máj

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Karel Hynek Mácha, český prozaik a básník 19. století, je nejvýraznější představitel českého romantismu. Události jeho života ovlivňují jeho díla. Vystudoval gymnázium, poté filozofii a práva. Zajímal ho politický vývoj v Evropě, revoluce v Polsku a Francii. Byl ve vězení.

Byl Jungmannovým žákem a výborným studentem. Na studiích se seznamuje s evropským romantismem, který si oblíbil.

K jeho hlavním rysům patřila fantazie, snivost, buřičství, vzpoura, měl i bolestné pocity osamocení, že mu nikdo nerozumí a nechápe ho. Mezi jeho záliby patřilo divadlo, hrál jako ochotník, dále cestování, navštěvoval česká představení a zříceniny hradů. Jeho největší cesta byla pěšky přes Rakousko do Itálie.

V divadle se setkal se svou láskou Eleonorou Šomkovou (tzv. "Lori"). Jejich vztah byl plný napětí a hádek díky jeho žárlivosti.

V létě roku 1836 dokončil studia práv, přijal místo v právnické kanceláři v Litoměřicích a chystal se ke svatbě, která měla být 8. listopadu. Jenže on 6. listopadu umírá.

V roce 1939 po zabrání Litoměřic Němci byly převezeny jeho ostatky do Prahy na Slavín.

Mezi jeho další díla patří:

- Obrazy ze života mého - soubor povídek, nejznámější Márinka

- Pouť krkonošská

- Křivoklad

- Cikáni

Literárně/obecně kulturní kontext:

ROMANTISMUS -jako literární směr vzniká ve druhém desetiletí - do roku 1850 (= první polovina 19. století). Období mezi 2 velkými revolucemi (Velká francouzská revoluce 1789, revoluce v Evropě 1848). Projevuje se ve všech uměleckých oborech. Nejprve se zformoval v Německu a Anglii ( vychází z myšlenek dvou učenců: J. J. Rousseau, J. G. Herder).

U nás byl ve srovnání s evropskou literaturou v počátcích, na prvním místě byla myšlenka vlastenectví (od národního obrození). Ve 30. letech 19. století vystupuje nová generace - B. Němcová, K. H. Borovský, K. J. Erben, K. H. Mácha, J. K. Tyl - která se věnuje literatuře a dostávají se do rozporu s obrozenci. Čistý romantik je pouze K. H. Mácha.

Znaky:

- obdiv k minulosti - středověk, gotika, rytířství

- city vítězí nad rozumem

- rozpor snu a skutečnosti

- zájem o lidovou tvorbu

- záliba v exotice

Znaky romantického hrdiny:

- ústřední role, výjimečný člověk, který se objevuje ve výjimečných situacích.

- autobiografické rysy

- atypický, neumí se přizpůsobit. Často se dostává do rozporu s dobou a lidmi, cítí se osamělý, nepochopený, nikdo mu nerozumí, duševně rozervaný, individualista.

- útěchu hledá v lásce, která je většinou nešťastná (chyba hrdiny - miluje vysněný ideál a je zklamaný, když ta láska taková není

- hledá únik z rozporu mezi sny a skutečností -- sebevražda, souboj, útěk

- bývá obestřen tajemstvím

Zástupci:

ČR: Karel Hynek Mácha (Máj, Cikáni), Karel Jaromír Erben (Kytice)

ANGLIE: George Gordon lord Byron (Džaur, Childe Haroldova pouť, Korzár, Don Juan), Percy Shelley (Odpoutaný Prometheus), Walter Scott (Ivanhoe), Charlotte Bronteová (Jana Eyrová), Emily Bronteová (Na větrné hůrce)

FRANCIE: Victor Hugo (Bídníci)

RUSKO: Alexander S. Puškin (Evžen Oněgin), Nikolaj V. Gogol (Revizor)

AMERIKA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

MÁJOVCI - 1858 vydala mladá generace spisovatelů almanach Máj. Hlavními organizátory byl V. Hálek a J. Neruda. Jeho účastníci se hlásili ke K. H. Máchovi, jeho revolučnímu romantismu a protispolečenskému protestu. Mácha byl poprvé dobře hodnocen. Všechny příspěvky spojovala myšlenka ideálu revoluce roku 1848. Přispívá sem také: Karolína Světlá, Sofie Podlipská, K. J. Erben, B. Němcová. Proti almanachu vystupovali někteří konzervativní kritici, vytýkali mu malé národnostní cítění, napodobování cizích vzorů a příliš revoluční tón.

Znaky jejich tvorby:

- Odklon od minulosti, příklon k současnému národnímu životu.

- Požadavek realismu

- Nutnost zobrazovat život v celé jeho šíři a ve všech společenských vrstvách.

- Snaha dohnat Evropu v literatuře a reagovat i na světové události

- Autoři se aktivně účastní společenského života, většinou jsou to zároveň novináři.

Okolnosti vzniku díla: Dílo vychází v roce 1836. Své náměty čerpá ze svých cest a četby romantických autorů (G. G. Byron). Popisovaná krajina se váže ke krajině v okolí Doks a Máchovu jezeru. Autor se mohl inspirovat příběhem z tohoto kraje, v němž mladý Hynek zabil svého otce, protože mu bránil v lásce. Byl vězněn v Mladé Boleslavi a poblíž města usmrcen lámáním údů na kole.

Literární druh, žánr, výrazová forma: lyricko-epická báseň (poema), kde převažuje lyrika, poezie

Téma: dějová stránka nemá v díle hlavní úlohu. Cílem je vylíčit osud Viléma a Jarmily. Děj je záměně nejistý a odsunutý v pozadí, ukazuje 2 milence, kteří tragicky skončí, ale ne vlastní vinou. Hlavní myšlenka je vložena do pasáží, kde Vilém uvažuje o smyslu života a přemýšlí o společnosti. Báseň celkově vyznívá jako oslava krásné české přírody a fakt, že lidské osudy neničí příroda ale společnost. Celá báseň vyznívá pesimisticky.

Motivy: loupežníci, tragická, nenaplněná, nešťastná láska, vražda, sebevražda, oslava májové přírody, vina, trest, smutek, sebelítost, smrt, vlastenectví, pláč, zrada, nevěra, svedení, vězení, jezero, duchové, poprava, krajina, ticho, věčnost, měsíc, noc, zoufalství, autobiografické prvky, popraviště,...

Časoprostor: Děj se odehrává u města Hišberg mezi horami, na nichž stojí hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll. Krajina severních Čech, nynější Máchovo jezero (=Dokský rybník, okolí Doks). V čase pozdního večera na prvního máje (=květen), doba není blíže určena, dá se usuzovat, že autorova současnost. Odehrává se v krátkém časovém úseku - večer před popravou, den popravy a krátký úsek po 7 letech.

Kompoziční výstavba: Chronologický děj, místy retrospektiva (Vilém vzpomíná). Na začátku knihy věnování bohatému měšťanovi (kvůli cenzuře, aby kniha mohla vyjít), ději předchází báseň Čechové jsou národ dobrý. Dílo se skládá ze 4 zpěvů a jsou zde 2 intermezza (mezihry). Celá kniha je postavena na oxymoronu a epitetonu.

Vypravěč, vyprávěcí způsoby: Vypravěč do děje zpočátku nezasahuje, v posledním zpěvu se to změní, do děje vstupuje sám autor - autobiografické rysy. Srovnává svůj osud s osudem milenců a proto se v závěrečném verši dává na první místo. Vystupuje v podobě poutníka. V díle je užita er-forma, v závěru ich-forma (autor se ztotožňuje s dějem).

Typy promluv: vnitřní monology, citově zabarvené popisy přírody, v prvním zpěvu dialog, řečnické otázky. Dílo je postaveno na kontrastech. Jazyk je spisovný, archaický, knižní, básnický, slova neutrální i citově zabarvená, znakem je velká citovost, hudebnost, zvukomalba. Velké množství básnických prostředků: epiteta, personifikace, oxymorón, metafory,...

Veršovaná výstavba: jamb (pro češtinu nepřirozený, začíná jednoslabičnými slovy), rým nepravidelný, obkročný (abba), sdružený (aabb), střídavý (abab).

Stručný děj:

1. ZPĚV: obsahuje kontrast krásné přírody a smrt Jarmily. Barvitý popis májové přírody. Jarmila sedí pod dubem, očekává svého Viléma, ale připlave k ní člen Vilémovy loupežnické družiny, který povídá, že Vilém aka "Strašný lesů pán" je ve vězení za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl a druhý den bude popraven. Vilém netušil, že zabil vlastního otce. Jarmila ze žalu spáchá sebevraždu skokem do jezera. V závěru verš: "Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

2. ZPĚV: Je noc, den před popravou. Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, vzpomíná na dětství, otce, loupežnický život, filozofuje o lidské existenci a posmrtné nicotě. Přichází strážný, který ho lituje.

1. INTERMEZZO: Příroda, tvořená sborem duchů, se chystá na Vilémovu smrt, který se vrátí do lůna matky země. Mluví o jeho pohřbu, každý k němu něčím přispěje (např. žáby, vichr, mlha, noc,...). Duchové odchází když nastává nový den.

3. ZPĚV: Svítá, začíná nový den. Je druhý máj. Lidé se schází na popravu. Vojenský pluk vede Viléma ven. Vilém brečí, prohlíží si přírodu a modlí se, loučí se s rodnou zemí. Následuje Vilémova poprava - utětí hlavy, tělo je vpleteno v kolo (nad kůlem). V závěru verš: "Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

2. INTERMEZZO: loupežníci se loučí se svým vůdcem, všude zní hlasy "vůdce zhynul".

4. ZPĚV: Po sedmi letech, poslední den v roce do děje vstupuje sám autor v podobě poutníka, který se vrací na místo tragických událostí, jsou zde lebky zemřelých. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu. Přemýšlí o svém osudu, srovnává ho s osudem milenců.

Hlavní postavy:

Vilém - "Strašný lesů pán", vůdce loupežnické bandy, jako dítě byl vyhnán z domova, typický romantický hrdina se záhadnou minulostí, pere se u něj sen s realitou, výbušný, vášnivý, žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah, zamilovaný do Jarmily, touhou po pomstě je dohnán k vraždě, zabije svého otce, aniž by tušil kdo to je, nelituje svého činu, přemýšlí o smyslu života, těžko se loučí s přírodou, je zoufalý, myslí, že Jarmila na něj zapomene.

Jarmila - vystupuje jako obraz mládí a krásy, ale je zde rozpor se skutečností, že už není nevinná. Vše, co se stalo, se odehrála ještě předtím, než potkala Viléma. Je nespravedlivě obviněna loupežníky, že způsobila jeho smrt. Sama ji neunese, je nešťastná, východisko vidí v sebevraždě - skočí do jezera. Je zamilovaná do Viléma, oddaně na něj čeká, je svedena jeho otcem.

poutník - Hynek, autobiografické rysy, sám autor, vystupuje ve 4. zpěvu, je zamyšlený, vrací se k popravišti, srovnává svůj osud s osudem milenců, přemýšlí o smyslu života. V závěrečném verši se jeho jméno staví na první místo.

Otec Viléma - nečestný, svůdce Jarmily.

ZDROJE:

http://hodi-se-to.blog.cz/1106/karel-hynek-macha-maj