Romeo a Julie

Romeo a Julie

(Překlad: E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.

Jeho dílo lze rozdělit do tří období:

1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)

2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)

3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:

14. - 16. století období renesance, humanismu

Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.

Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.

Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.

Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)

V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.

Mezi Shakespearovy současníky patří:

Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie

Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron

Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament

Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Populární téma tragické lásky bylo zpracováno již hodněkrát. Nese známky nejproslulejších anglických spisovatelů z konce 16. století (Christopher Marlow, John Lyly). Téma je známé již z italských, francouzských, španělských i anglických básní, povídek a her. Hlavní část děje však převzal od Arthura Brooka. Inspiroval se taktéž Ovidiovým dílem Proměna.

Literární druh, žánr, výrazová forma: Drama, tragédie, poezie (blankvers) i próza

Téma: nešťastný osud dvou mladých milenců, kteří pocházejí ze znepřátelených rodů

Motivy: zakázaná láska, nenávist, vražda, pomsta, sebevražda, jed, dýka, souboje, smrt, ples, masky, krása dívek, vdavky, nepřátelství rodů, balkon, polibek, starostlivost, pomoc, vzkaz, posel, schovávání, spřátelení rodů, nešťastná láska, boj mladého člověka o poručení vlastnímu osudu, vášeň,...

Časoprostor: 16. století, děj se odehrává ve Veroně a Mantově - Itálie (na veřejném prostranství, v ulicích), v domě a na zahradě Kapuletových, v cele bratra Vavřince, na hřbitově s hrobkou Kapuletových.

Kompoziční výstavba: tragédie o 5 dějstvích s různým počtem výstupů, hře předchází chorus, který nás uvádí do děje. Chronologické uspořádání. Vyskytuje se zde gradace děje. V díle sledujeme hlavní dějovou linku (láska Romea a Julie) a vedlejší (smrt Tybalta a s ní související následky).

Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou

Typy promluv: dialogy, monology, věty jednoduché, souvětí, věty tázací, zvolací, jednočlenné i dvoučlenné. Lidové obraty, komické prvky (chůva), mluva v poezii u vyšších vrstev, próza u nižších, bohatá slovní zásoba.

Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Děj začíná sporem znepřátelených rodů, který ukončí vévoda Eskalus. Brzy na to u Kapuletů chystají maškarní ples. Aby se Romeo Motek rozptýlil a zapomněl na Rosalinu, která jeho lásku neopětuje, přátelé ho na něj pozvou.

Zde se potkává s Julií a okamžitě se do ní zamiluje. Baví se do doby, než Tybalt odhalí jejich totožnost. Tentýž večer si mladí milenci slibují lásku (tzv. balkónová scéna). Františkánský kněz Vavřinec (Lorenzo) vezme oba mladé pod svou ochranu a tajně je oddá.

Druhý den ve vyprovokovaném souboji zabije Romeo Tybalta a musí utéct.

Mezitím chce rodina Kapuletů provdat Julii za hraběte Parida a aby tomu zabránili, tak Vavřinec dá Julii vypít lektvar, který tlumí biologické funkce (po jeho požití vypadá člověk jako mrtvý).

Pošle o tom zprávu Romeovi, jenže posel nedorazí včas. Romeo se dozví o Juliině "smrti", přichází k její hrobce, kde zabije truchlícího Parida a otráví se jedem.

Julie se probouzí, vidí, že je Romeo mrtvý - chce se taky otrávit, ale lahvička je prázdná, tak se probodne dýkou. Celou situaci vysvětluje rodičům Vavřinec. Na konci se oba rody usmíří.

Hlavní postavy:

Romeo - mladý muž z rodu Monteků, obdařen prudkými city, dobrý šermíř, přelétavý (Rosalina x Julie), odvážný, samostatný, oddaný, nebojí se obětovat život pro lásku (zemřel pro ni), laskavý, dobrosrdečný, brání své přátele, nechce pokračovat v nesmyslných sporech, čestný, zdatný, věrný, starostlivý, impulzivní, divoký

Julie - mladá dívka z rodu Kapuletů, narozená na Petra a Pavla (bude jí 14), většinou poslušná, odvážná, má chůvu, krásná, romanticky založená, naivní, umí být tvrdohlavá, miluje Romea, je ochotná za něj položit život, impulzivní, vášnivá, má tvrdé, despotické rodiče. Jedná sama za sebe, je sebevědomá, zvědavá, zbrklá, nechce si vzít Parida.

Merkucio, Bevolio - Romeovi přátelé

Bratr Vavřinec/Lorenzo - františkán, dobrák. Středověká postava, stává se postupně renesanční. Mnich, jenž rozumí radostem i starostem mladých lidí, snaží se být nápomocen a najít řešení jakékoli situace, milý, moudrý, dobrotivý, snaží se ve všem vidět to dobré. Pomáhá hlavním postavám. Má ochranitelské sklony (snaží se odradit vášnivého a přelétavého Romea od svádění nevinné Julie).

Tybalt - Synovec paní Kapuletové, bratranec Julie, rváč, vyvolává spory, nenávidí Monteky hlavně Romea, útočný proti Romeovi, nestrpí ho, zabije Merkucia, zemře rukou Romea.

Paris - mladý šlechtic, smluvený snoubenec Julie, příbuzný vévody Eskala, vytrvalý, upřímný, Juliina chůva ho obdivuje.

Vlastní názor: No, co říct? Rome a Julie je klasika, o tom, jak skončí mladí milenci, ví dnes skoro každý. Ano uznávám, jejich věk je naprosto zarážející. V dnešní době je nepředstavitelné, že by se dívka měla vdávat ve 14 letech. Nicméně obdivuji jak si Shakespeare pohrál se slovy, slavná balkónová scéna mi učarovala. Viděla jsem i filmové zpracování, ale kniha je kniha :)

Zdroje:

http://rozborknihy.cz/romeo-a-julie-rozbor-knihy/

http://hodi-se-to.blog.cz/1106/william-shakespeare-romeo-a-julie

http://read-me-annie.blogspot.cz/2013/05/ctenarsky-denik-romeo-julie.html