Hamlet, kralevic dánský

Hamlet, kralevic dánský

(Překlad E. A. Saudek, 1963)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Angličan William Shakespeare, jinak přezdívaný Labuť avonská, narozený ve Stratfordu nad Avonou, byl jeden z nejvýznamnějších dramatiků na přelomu 16./17. století. Pocházel z řemeslnické a selské rodiny. Poté co odešel do Londýna, stal se hercem, dramatikem a součástí divadelní společnosti, která hrála i pro královský dvůr Alžběty I.. Jako herec začal přepisovat starší hry a hry jiných autorů. Je mu připisováno 37 her. Mnohostranně zachytil svou dobu, ale čerpá i náměty z historie a antiky. Jeho hrdinové jsou silní renesanční lidé, kteří si sami vytvářejí osud. Ve svých dílech rozebírá věčně platné otázky života a lidské vlastnosti. Píše blankversem = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky. Shakespeare je velice vzdělaný člověk, užívá bohatou slovní zásobu.

Jeho dílo lze rozdělit do tří období:

1. 1591-1600 píše převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí) a historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Richard III.)

2. 1601-1608 v dílech panuje pesimismus (Hamlet, Othello, McBeth, Král Lear)

3. Od roku 1609 romantické hry (Sonety)

Literárně/obecně kulturní kontext:

14. - 16. století období renesance, humanismu

Renesance má počátek v Itálii. V Evropě nastávají velké změny. Do popředí jde měšťanstvo, snaží se zlomit dosavadní moc církve. Rozvoj přírodních věd, vyzdvihují se antické ideály. U nás nástup zpomalilo husitství.

Světový názor doby renesance nazýváme humanismus - vyzdvihuje všestraně rozvinutého člověka po stránce tělesné i duševní. Tento názor je v rozporu s církví, která tvrdí, že smyslem života je příprava na život posmrtný.

Renesance byla znovuzrozením antiky. Mohutný, umělecký i myšlenkový směr. Nová kulturní epocha, navazující zejména na římskou antiku. Je to název pro celou historickou epochu a zároveň název uměleckého stylu té doby.

Významní výtvarníci: Michelangelo Buanarotti (Socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple), Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře), Tizián (La Bella)

V době renesance začíná doba reformace, dochází k náboženským válkám a vzniku nových reformovaných církví.

Mezi Shakespearovy současníky patří:

Dante Alighieri (Ital) - Božská komedie

Giovani Boccaccio (Ital) - Dekameron

Francois Villon (Francouz, vyslov: Fransua Vijón) - Velký testament, Malý testament

Miguel de Cervantes (Španěl) - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

Lope de Vega (Španěl) - Ovčí pramen

Okolnosti vzniku díla: Shakespeare se inspiroval dobou, ve které žil (spiknutí lorda Essexe, který se chystal obsadit královský palác). Vychází také ze starodávného skandinávského příběhu "Amleta" (autorem je Dán Saxo Grammaticus).

Literární druh, žánr, výrazová forma: drama, tragédie, próza i poezie (blankvers)

Téma: Hamlet chce dokázat pravdu o svém otci, snaha Hamleta pomstít smrt svého otce

Motivy: pomsta, strýcovražda, bratrovražda, šílenství, láska, podvod, jed, šermování, svatba, truchlení, pohřeb, hroby, smrt, duch, nadpřirozeno, Dánsko, Anglie, herci, divadlo, souboj, zlý úmysl, ltost, sebevražda (? Ofélie), hrad, vrah, lži, touha po moci, otázka života, zrada, nešťastná láska (Hamlet a Ofélie)

Časoprostor: odehrává se v Dánsku, na královském dvoře a hradě Elsinoru, na jeho hradbách, v Poloniově domě během několika dní, blíže neurčená doba (středověk).

Kompoziční výstavba: 5 dějství, řazené chronologicky, rychlý spád. Hlavní dějová linie (pomsta za vraždu otce) a vedlejší dějové linky (láska Hamleta a Ofélie, filozofické úvahy).

Vypravěč, vyprávěcí způsoby: u dramatu nejsou

Typy promluv: Hamlet vede rozsáhlé filosofické monology, ve dvou rovinách - doba kdy je vážný a kdy šílený. Známá pasáž: Být či nebýt?, prudké dialogy, sarkastické poznámky (hrobníci na adresu Ofélie).

Veršovaná výstavba: blankvers = typ rýmu, pětistopý nerýmovaný jamb, nemá sloky

Stručný děj: Na hradbách hradu Elsinoru se zjevuje duch Hamletova mrtvého otce (krále). Horatio (Hamletův přítel) o tomto uvědomí Hamleta a ten se od ducha dozvídá, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem (jedem do ucha). Claudius si velmi brzy po jeho smrti vzal za ženu Hamletovu matku Gertrudu a stal se králem. Hamlet od té doby myslí na pomstu, předstírá šílenství, aby lépe odhalil intriky kolem a myšlenky lidí. Polonius věří, že zešílel z lásky k Ofélii. Hamlet si není jistý vinou strýce a chce si to ověřit. Když na hrad přijedou potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž ztvárňující vraždu a čeká na Claudiovu reakci, ten se prozradí, když odejde.

Mezitím Hamlet nešťastnou náhodou zabije Polonia (otce Ofélie), který se schovával za závěsem, když se chtěl přesvědčit, zda je Hamletova láska k Ofélii opravdová.

Strýc pošle Hamleta do Anglie s příkazem, aby ho tam popravili. Hamlet však lest prokoukne a sepíše nový list, ve kterém pošle na smrt dva strýcovy dvořany, kteří mu pomáhali. Když se Hamlet vrátí zjistí, že Ofélie se utopila kvůli smrti svého otce. Když hrobníci kopou její hrob, Hamlet najde kosti (monolog s lebkou "Být či nebýt"). Poloniovu smrt touží pomstít Laertes (bratr Ofélie). Vyzve Hamleta k souboji. Claudius Laertovi poradí, aby si otrávil meč. Claudius si chce pojistit, že Hamlet zemře a tak připraví víno s jedem. Hamlet má před soubojem předtuchu. Hamlet se utká s Laertem, ale mečem s jedem jsou zraněni oba (v zápalu boje si meče prohodí). Otrávenou číši vypije Hamletova matka (královna Gertruda). Hamlet ještě stihne probodnout mečem Claudia, Laert mu prozradí že královnu zabil jed a že měl otrávený meč. Jediný kdo přežije je Horatio, Hamlet chce, aby vyprávěl jeho příběh. Na trůn usedá norský kralevic Fortinbras.

Hlavní postavy:

Hamlet - dánský princ, syn zavražděného krále, má velmi složitou psychiku, spravedlivý, obdivoval Laerta, měl ho rád, popere se s ním v Oféliině hrobu, rozpolcený člověk, prozíravý, chytrý, citlivý, smysl pro povinnost, vyčítá matce, že si vzala Claudia, plný ideálů a rozporů, miluje Ofélii ale svojí lásku jí neprojevuje, statečný, odtažitý.

Claudius - dánský král, bratr zavražděného Hamleta, zákeřný, podlý, touží po moci a společenském uznání, příliš hrdý na to, aby litoval svého činu a prosil o odpuštění, intrikán, nezdráhal se vzít si Gertrudu velice brzy po smrti krále, ctižádostivý, falešný, chladnokrevný, krutý, lstivý, bezohledný, nemilosrdný, Hamlet se pro něj stává nepohodlným.

Polonius - hlavní královský rádce, otec Ofélie a Laerta, je zabit Hamletem, oddaný trůnu, dělá to, co je pro něj vhodné, starý, moudrý, nemá problém špehovat, snaží se zalíbit, sebevědomý až namyšlený.

Laertes - Polóniův syn, Oféliin bratr, dává Hamletovi vinu za smrt Ofélie i Polonia, touží se pomstít, je oddaný svému otci, spikne se s králem, pomstychtivý, vynikající šermíř, zručný, výbušný, těsně před smrtí zvládne Hamletovi odpustit.

Horacio - Hamletův přítel, rozvážný, čestný, schopný dodržet slovo a zachovat tajemství, na konci je pověřen, aby vyprávěl Hamletův příběh, diskuktuje s Hamletem o jeho názorech.

Ofélie - Dcera Polonia, Laertova sestra, není schopná se samostatně rozhodovat, krásná, podvolí se bratrovi a otci, miluje Hamleta, otec jí však zakazuje se s ním stýkat, nedokázala se vyrovnat se ztrátou otce, zešílela a tvrdí se, že spáchala sebevraždu (utopila se, podlomila se pod ní větev). Hrobníci se hádali, zda má nárok být pochována křesťanským způsobem.

Vlastní názor: Kniha se mi místy špatně četla, někdy jsem nepochopila úplný význam scény. Je důležité se na text soustředit, abyste pochopili co se děje. Nevýhodou je poměrně velké množství postav, musela jsem listovat, abych se podívala kdo je kdo. Závěr, kdy všichni zemřou, se mi zdál přehnaný. Nicméně je to klasické dílo jednoho z nejznámějších dramatiků, takže doporučuji přečíst.

Zdroje:

http://referaty.aktuality.sk/william-shakespeare-hamlet/referat-7586

http://praktik.caloris.cz/literatura/lit-hamlet.html

https://www.rozbor-dila.cz/hamlet-rozbor-dila-k-maturite-2/

http://evee.cz/modules/news/print.php?storyid=155