Obraz Doriana Graye

Obraz Doriana Graye

(Překlad: J. Z. Novák, 2005)

Kontext autorovy tvorby, základní informace: Oscar Wilde byl představitelem dekadence a symbolismu, jeden z "prokletých básníků", anglický básník a dramatik irského původu 2. poloviny 19. století. Hodně cestoval, byl znám svým výstředním oblečením. Roky oslňoval Londýn svou duchaplností, byl úspěšný a slavný, hrály se jeho hry a vydávaly jeho knihy. V době největší slávy však propukl velký skandál. Wilde byl postaven před soud pro homosexualitu a nakonec byl poslán do vězení na 2 roky, což zavinilo jeho společenskou i literární smrt. Poté odjel do Francie, kde živořil v Paříži. Patrně spáchal sebevraždu. Do jeho tvorby můžeme zařadit symbolistickou pohádku Štastný princ, povídku Slavík a růže, dále divadelní hry: Jak je důležité míti Filipa a Ideální manžel.

Literární/obecně kulturní kontext:

Literatura na přelomu 19. a 20. století
Dekadence - tzv. úpadkový směr, vyznačuje se odklonem od reálného světa. Zachycuje vnitřní stavy, autoři se snaží odlišit od ostatních. Vyznává kult silného jedince, má zálibu v morbidních námětech (oslavuje zkázu, smrt, nemoc, rozklad). Pocity hrůzy a zoufalství jsou provázeny bohémským životem. Používá ustálené básnické obraty.
Představitelé: u nás Karel Hlaváček (dílo: Sokolské sonety, Mstivá kantiléna), Anglie: Oscar Wilde, Francie: P. Verlaine (Písně beze slov, Moudrost), Ch. Baudelaire (Květy zla), J. A. Rimbaud (Iluminace, Sezóna v pekle).

Symbolismus - všechno, co existuje, je symbolem něčeho vyššího. Umělec nepíše o tom co viděl, ale zobrazuje představu, kterou do toho ukryl. Vyznačuje se neurčitostí, mlhavostí. Vychází z křesťanství.

Prokletí básníci - skupina francouzských básníků. Jejich poezie je označována až za dekadentní a jejich představy a básně se dostávají do rozporu se soudobým řádem, vedou bohémský život (alkoholismus, drogy, homosexualita,... - společensky nepřijatelné). Zástupci: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Jean Arthur Rimbaud

Okolnosti vzniku díla: Román byl původně publikován roku 1890 jako úvodní příběh v časopise, vycházejícím ve Filadelfii. Později jej Wilde pozměnil, přidal několik kapitol a novou verzi vydalo v dubnu roku 1897 vydavatelství Ward, Lock, and Co.

Literární druh, žánr, výrazová forma: epika, psychologický román s fantastickými (až hororovými) prvky, próza.

Téma: Touha po věčném životě, mládí a kráse

Motivy: věčné mládí, narcismus, smrt, vražda, pýcha, lhostejnost, povrchnost, zájem o umění, obraz, morálka, láska, touha, změna, sebevražda, tajemství, cynismus, divadlo, herectví, nůž, krev, stárnutí, prsten, malíř, změna osobnosti, společnost, ateliér...

Časoprostor: Anglie (Londýn), konec 19. století. Příběh se odehrává v ateliéru, divadle a domě Doriana Graye.

Kompoziční stavba: dílo je děleno na kapitoly (celkem je jich dvacet, číslovány římsky, nejsou pojmenovány), obsahuje předmluvu, má chronologickou kompozici se s ojedinělými retrospektivními prvky. Nachází se zde dějové odbočky (Sibylina rodina). Kniha v závěru obsahuje vysvětlivky některých použitých výrazů (cizojazyčných i méně známých) a jmen.

Vypravěč: sám autor, er forma. Vypravěč zaujímá postoj nezávislého pozorovatele.

Typy promluv: časté dialogy i monology, oživující děj. Jazyk spisovný, občasné archaismy, obohacený o francouzštinu (moderní jazyk té doby). Slohový postup vyprávěcí a úvahový (Henry). Popisné a charakterizující pasáže.

Stručný děj: Mladý Dorian Gray svým vzhledem učaruje malíře Basila Hallwarda, díky němuž se také seznámí s lordem Henry Wottonem. Malíř je Dorianem nadšen a obdivuje ho. Henry mu složí poklonu pro jeho mládí, krásu a čistotu, ale dodá, že všechno je pomíjivé a jednou to skončí. Dorian tak vysloví přání, že by chtěl zůstat navždy mladý a krásný a místo něj, aby stárnul obraz. Což se vyplní, všechny jeho hříchy a léta se zobrazí pouze v malbě.

Po čase se seznamuje s herečkou Sibylou, obdivuje její krásu i herecké umění. Ona sama je do Doriana bláznivě zamilovaná. Dorian se chce svým přátelům pochlubit, tak je pozve na jedno z jejích představení. Jenže ona v ten den podá mizerný výkon, Dorian jí zkritizuje, krutě jí odmítne a Sibyla díky tomu spáchá sebevraždu - nastane první změna obrazu. Dorian je čím dál zkaženější a chladný, kdykoliv se snaží napravit, Henry se mu směje. Zabije dokonce i Basila. Když Dorian vidí, jak se obraz mění a kazí, ve vzteku ho probodne a tím zabije sám sebe. Obraz zůstane neporušen, je na něm znovu mladý Dorian a na zemi najdou starce, kterého poznají jen podle prstenu.

Hlavní postavy:

Dorian Gray - aristokrat, pohledný, zpočátku mladý, krásný, čistý chlapec s modrýma očima, zahleděný do sebe, naivní, okouzlující, snadno ovlivnitelný, má mhoho zálib a sbírek. Mění se pod vlivem Henryho, postupně zraňuje lidi kolem sebe, smrt je pro něj krásná, mění se na vraha, sobce a násilníka, nakonec je tak zoufalý, že probodne obraz.

lord Henry Wotton - intrikán, rádce, cynik, který ostatní popichuje a manipuluje s nimi. Pohrdá morálkou, znuděný člověk, manipulátor. Sám ve své podstatě nikdy nic špatného neudělá, ale ponouká k tomu ostatní. Hodně používá rčení a chodí vždy pozdě (řídil se tím, že přesnost je zlodějem času).

Basil Hallward - autor obrazu, idealista, drsný a mohutný člověk, intelektuál, má smysl pro umění, malíř, konzervativní a rezervovaný, obdivuje Dorianovu krásu, později je jím sám zavražděn. Dokud mu Dorian stál modelem, tvořil nejlepší díla své kariéry. Chtěl ho ochránit před Henryho vlivem.

Vlastní názor (uveřejněno na Databázi knih): Jak již zmínili ostatní čtenáři, až na některé poměrně nudné pasáže, které bylo radno přeskočit, mě kniha celkem bavila. Nicméně do čtení jsem se pustila s tím, že ji opravdu CHCI přečíst.

Pokud se zamyslíme nad některými výroky a umíme hledat mezi řádky, můžeme se v této knize dopátrat i zajímavých myšlenek a názorů. Filozofii v díle najdeme od začátku po konec. Avšak ne všechny informace pro mě byly dokonale srozumitelné.