Poslední dopis od tvé lásky

Poslední dopis od tvé lásky

Autor: Jojo Moyesová

Počet stran: 472

Edice: Novinářka Ellie Haworthová, mající poměr s ženatým mužem (Johnem), najde jednou v archivu dopis, který jí úplně pohltí. Začne pátrat po informacích, až nakonec s pomocí jisté ženy, zmiňované v dopise, sestaví dohromady celý příběh.

Vracíme se zpátky do minulosti, konkrétně do roku 1960, kdy se Jennifer Stirlingová probouzí po těžké autonehodě. Následkem zranění má problém se rozpomenout na určité lidi, ale i události. Zdá se jí však, že její život plný luxusu, není úplný. Prostřednictvím dopisu zjistí, že měla milence Boota. A že se chystala opustit manžela (Laurence), jenže ve chvíli kdy za Anthonym ("Bootem") pospíchala na nádraží, se stala ta nehoda.

Laurence o tom věděl, doufal, že si na něj Jenny nevzpomene a začnou znova od začátku. To se ale nestalo, přestože Laurence tvrdil, že je Boot mrtvý. Po čtyřech letech se s Jenny znovu setkají a skončí spolu v posteli. Na krátkou chvíli se zdá, že by všechno mohlo pokračovat tam, kde to před lety skončilo. Jenže Jenny má dítě a Boot chápe, že ho neopustí.

Jenny si však náhle uvědomí, že by dále nebyla v manželství šťastná. Navíc jí Laurencova sekretářka dá materiály, kterými ho může zničit. Odchází od něj a chce se nastěhovat k Bootovi, který je na dně. Když ho v tomhle stavu vidí spolupracovníci, řeknou Jenny, že odjel do Konga kvůli reportážím o nepokojích a ona má už po druhé za to, že je mrtvý.

Ellie se podaří vypátrat Jennifer a nakonec i Anthonyho, který - jak se ukáže - pracuje v jejich novinovém archivu (Nation). Zařídí jejich vzájemné setkání a jak se zdá, ani po letech jejich láska nevyprchala. Ellie se z jejich vztahu poučí, svůj poměr s Johnem ukončí (zároveň také proto, že se o nich dozví Johnova manželka) a začne se usmiřovat s jedním archivářem Rorym.

Moje hodnocení: Wow, nevím kde začít! Tak nejprve to, co se mi až tak nelíbilo: chronologie knihy pro mě nebyla zrovna vyhovující. Jednotlivé scény se odehrávaly v různém pořadí a pro mě bylo ze začátku opravdu těžké v tom vyhledat nějaký smysl. Už od počátku mě ale děj chytil, popravdě řečeno... nemohla jsem se od příběhu odtrhnout, přestože autorka měla svůj vlastní styl psaní. Poměrně velká změna po dlouhé době pro mě byla také "er forma" knihy.

Dalším překvapujícím faktem byly i celkem dobře propracované vedlejší dějové linie různých postav, děj by byl určitě delší, kdybych se vypisovala s jednotlivými osudy. Už dlouho jsem nečetla podobnou knihu, vlastně mám pocit, že k této knize nelze přirovnat žádnou z dosud přečtených - a že jich nebylo málo! Celkově hodnotím... 9/10 bodů.