Sladké časy

Sladké časy

Autor: Jacqueline Wilsonová

Počet stran: 356

Děj: Když se otec Opal Plumsteadové dostane do vězení za krádež, pro rodinu nastanou krušné časy. Opal musí zanechat školy a začít pracovat v továrně, její sestra Cassie je v učení a matka hledá práci všude, kde se dá.

Pro Opal to není jednoduché, život se zdá nespravedlivý, hlavně když její nejlepší kamarádce Olivii zakáží se s Opal stýkat a když ji v továrně všechny dívky tyranizují. Cassie na tom je lépe, za matčiny zády se schází s postarším malířem, který jí velmi imponuje a posléze se stane jejím milencem.

Opal je po incidentu s dívkou jménem Patty přemístěna díky velkorysosti paní Robertsové (majitelce továrny) do ateliéru, kde je alespoň z části šťastná. Paní Robertsová s ní soucítí a pozve ji na schůzi sufražetek - bojovnic za ženské volební právo. Opal tam začne chodit pravidelně - alespoň do doby, než se díky své prostořekosti dostane do problémů.

V práci je za svůj mimořádný talent odměněna povýšením.

Když matka dívek zjistí, s kým se Cassie schází, vyhodí ji z domu. Naštěstí je pan Evandale slušný člověk, i když pořád ženatý a vezme Cassie k sobě. Po nějaké době spolu čekají dítě.

Na jednom z obědů u paní Robertsové se Opal seznamuje s jejím synem Morganem, stanou se z nich víc než přátelé, ale paní Robertsová dá jasně najevo, že to neschvaluje.

Přichází první světová válka a Morgan, ačkoli se mu to příčí, narukuje. Slíbí Opal, že se vrátí. Svůj slib však není schopen splnit a ve válce umírá. Paní Robertsová musí zavřít továrnu a rozhodne se přestěhovat. Otec Opal se vrátí domů z vězení, ale je z něj úplně jiný člověk. A sama Opal se díky paní Robertsové dostane na výtvarnou akademii, kde se sblíží se Samem.

Citace:

"Pokusím se věřit na duchy, Morgane," zašeptala jsem.

"Přijď ke mně. Klidně mě straš a pronásleduj. Prosím. Čekám. Pořád tě miluju."

Čekala jsem celé hodiny, ale neslyšela jsem nic než šeptání listí a viděla jen zahradu zpustošenou břečťanem.

(WILSON, Jacqueline. Sladké časy. První vydání v českém jazyce. Praha: BB/art, 2015, 356 stran. ISBN 978-80-7507-069-2.)

Moje hodnocení: Na můj vkus byla Opal moc mladá, abych se s ní dokázala sžít a souhlasit s jejími myšlenkovými pochody. Děj mi připomínal něco na způsob Olivera Twista - dívka se dostane do špatné situace, v práci ani ve škole se k ní nechovají moc hezky atd. Přestože, když to tak vezmu někde by mohly být momenty, které mě nebavily, autorka si dokázala pohrát se slovy a její styl psaní je opravdu charakteristický. Dokáže ve mě vyvolat soucitný pocit k nešťastným osudům a zapřemýšlet nad tím, jak se vlastně máme v dnešní době dobře. Je mi jasné, že v minulosti se podobné příběhy mohly odehrávat běžně.

Sama sebe proklínám za to, že jsem úplnou náhodou zabloudila na konec a dozvěděla jsem se, jak to celé dopadne. Alespoň jsem se však psychicky připravila na smutný konec, protože i takové věci se stávají... 9/10 bodů.