Hvězdy nám nepřály

Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green

Počet stran: 240

Děj: Šestnáctiletá Hazel s rakovinou metastazovanou na plicích je nucená chodit do podpůrné skupiny na doporučení doktorky. Seznámí se tam se sedmnáctiletým Augustem Watersem, který po boji s rakovinou přišel o nohu a také s Izákem, který má vzácný typ rakoviny očí, a po operaci úplně oslepne.

Augustus se do Hazel zamiluje, Hazel do Guse poté taky. Oba je spojuje kniha Císařský neduh. Jenže má nedokončený konec a Hazel se už několik let snaží zjistit, jak příběhy postav pokračovaly, od jejího spisovatele.
Nakonec se Augustovi povede kontaktovat jeho asistentku a autor Peter van Houten řekne, že když se za ním vypraví do Amsterdamu, příběhy dopoví.

I přes to, jak je Hazel nemocná, za ním letí. Jenže je to opravdu zklamání, z autora se vyklube pěkně otravný alkoholik, který jim odmítá cokoli říct.
Před odletem zpátky domů řekne Gus Hazel, že se mu rakovina vrátila...pomalu umírá. Chce se zúčastnit vlastního pohřbu a tak mu Hazel s Izákem přednesou jejich řeč.
Posledních pár dní Gusova života je pro všechny těžký a po pohřbu se Izák zmíní, že Gus Hazel sepisoval nějaký dopis.
Hazel ho nakonec najde a přečte si jeho poslední slova. A o van Houtenovi zjistí, že mu zemřela dcera na rakovinu.

Citace:
"Já jsem si ještě nikdy žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet."

"Jsem na horský dráze, která jede jenom nahoru, kamaráde."

"Svět není továrna na splněná přání."

Moje hodnocení: Chtěla jsem zjistit, co všichni na té knize vidí. A zjistila jsem to, je plná citátů a moudrých "řečí", nad kterými bychom se měli zamyslet. Je neuvěřitelně smutná, ale pravdivá. Možná, že ta zápletka s Van Houtenem se do tohoto typu knihy nehodí, ale osobně se mi líbila jako celek i přesto, že spisovatel má zajímavý způsob podání čtenáři. Po dočtení jsem měla dost depresivní náladu ale hodnotím... 9/10 bodů.