Zář

Zář

Autor: Alexandra Adornettová

Počet stran: 396

Děj: Gabriel, Ivy a Bethany jsou Andělé seslaní na zem v lidské podobě, aby splnili svou misi - eliminovat škody způsobené temnou stranou. Beth je daleko lidštější než její bratr a sestra, proto, když začne chodit do školy, zamiluje se.

Jmenuje se Xavier, a i přes nelibost Gabriela, který tvrdí, že přítomnost kluků Beth odvádí od mise, spolu začnou chodit. Beth poruší základní pravidlo a vyzradí mu kdo jsou, Gabirel ale zařídí, že na Zemi zůstanou a Beth se s Xavierem může dále stýkat. Všichni se diví, že Xavier povolil - po tom, co jeho bývalá dívka uhořela, dlouho s nikým nechodil.

Do školy přichází nový okouzlující student Jake. Po pár týdnech začne mít Beth pocit, že se kolem něj děje něco divného. Do města přichází více zla a čím dál víc studentů chodí jako bez duše.

Když si Xavier zlomí nohu, Jake ho nahradí jako Bethanin partner na plese. Jake se Beth snaží přinutit aby ho milovala, odmítá.

Po dalších strašných událostech již není pochyb, že za tím stojí. A Beth je odhodlaná zachránit Molly, i kdyby to měla udělat sama. S Xavierem najdou Jakea a jeho přívržence na hřbitově. Jake sice Bethany odvleče, Gabriel s Ivy však přijdou na pomoc a když Beth objeví svůj dar - lásku - Jake je zahnán zpátky do pekla...
Nejspíš ale ne na dlouho.

Citáty:

Jedno z nejzapeklitějších slov v lidském jazyce, aspoň tak mi to připadalo, bylo milovat. S tímto jediným slovíčkem se pojilo tolik významů. Lidé ho používali, jak se jim zachtělo, popisovali jím své osobní vazby k různým věcem, které jim patřily, k domácím mazlíčkům, prázdninovým destinacím a oblíbeným jídlům. Jedním dechem je potom přiřadili k osobě, která je v jejich životě nejdůležitější. Není to urážlivé?

(...)
Ležela jsem v posteli a přemýšlela o intenzitě tohoto citu, který byl tak iracionální a tak nevyvratitelně lidský. Co když je něčí tvář pro vás tak posvátná, že se vám navždy zapíše do paměti? Co když jsou vám vůně a dotyk milované bytosti dražší než vlastní život? Samozřejmě, nevěděla jsem nic o lidské lásce, ale ta myšlenka mi nedávala spát.

"Říkala, že jsi nikdy nechtěl chodit s žádnou jinou holkou. Takže jsem prostě zvědavá... proč já?"
"Emily nebyla jenom moje holka," řekl Xavier. "Byla moje nejlepší přítelkyě. Rozuměli jsme si tak, že je těžké to vysvětlit, a žádná ji nikdy nedokázala nahradit. Ale když jsem potkal tebe..." Odmlčel se.

"Jsem jako ona?" zeptala jsem se.
Xavier se zasmál. "Ne, vůbec nejsi jako ona. Ale když jsem s ebou mám stejný pocit, jaký jsem míval s ní."
"Jaký je to pocit?"
"Někdy poznáš člověka a všechno v tobě jako by zapadlo na své místo - je ti s ním příjemně, jako kdybys ho znala celý život, a nemusíš předstírat, že jsi taková nebo maková."

"Neříkej to," obrátila se ke mně Ivy s varovným pohledem.
"Neříkej, že ho miluješ."
"Chcete, abych vám lhala?" zeptala jsem se.

"Nedělej to s někým, koho miluješ."
(...)

"Vážně," pohrozila mi Taylah prstem. "Jestli o to přijdeš s někým, koho fakt miluješ, pak se to posere."
"Ale proč?"
"Protože až to skončí, přijdeš na to, že jsi tomu klukovi dala něco vážně mimořádného a nemůžeš to dostat zpátky. Když to dáš někomu, na kom ti nezáleží, tak to nebude tolik bolet."

Moje hodnocení: Překvapilo mě, že autroce bylo tehdy, když kniha vyšla, pouhých 17 let! Fráze, které jsem v knize četla, jako bych říkala sama. Opravdu to bylo znát. Příběh se mi moc líbil... 9/10 bodů.