Josef Váňa: Život v sedle

Josef Váňa: Život v sedle

Autor: Pavel Kovář

Počet stran: 402

Poznámka: Obsahuje fotografie, některé i dosud neuveřejněné.

Děj: Autorizovaný příběh nejznámnějšího českého žokeje Josefa Váni-Juřenky vypráví o jeho dětství, selháních, úspěších a zážitcích. Pojďme si jej trošku přiblížit.

Už jako malý kluk jezdil na všem, na čem se dalo - kravách, kozách i prasatech. Ale nejvíce ze všech zvířat ho uchvátili koně, všude kde se objevili, hned musel být. Kdo ho v té době znal, často z něj měl respekt, dívky možná i strach. Byl to frajírek jak má být a co chtěl, za tím šel a dokázal to, což mu ostatně vydrželo do dospělosti.

Dostal se na učňák do Kladrub nad Labem, ale přece... v posledním ročníku ho vyhodili, protože bránil dívku. O dvacet let později, si vzdělání dodělal.

Později získal i svou licenci a začal jezdit v jezdeckém klubu s několika málo koňmi, které měli. S klisnou Kalinou přinesli klubu první vítězství v roce 1979.

Váňa se k dostihům dostal ve věku, kdy mnoho jeho kolegů končilo, on teprve začínal, ale měl tak dobrou fyzickou kondici, že stačil i mladším.

Během jeho působení v klubu zkrotil Paramona a dovedl ho k druhému místu ve Velké pardubické. Mezi "rajťáky" jak sám říká, měl pověst tvrdého a neústupného člověka, když někdo řekl, že něco nejde, on mu chtěl předvést opak a obvykle se mu to povedlo. Mnohdy byl až příliš tvrdý, nešetřil koně, ale to znamenalo, že nešetřil ani sebe. Jeho "zpomalovačem" se stala jeho druhá žena Pavla Tesařová, později Váňová (vzali se vlastně díky kvůli zdravotnímu pojištění).

Když přišel do stájí Železník, původně byl určen jako náhrada za Kalinu (kterou museli utratit) mladému Tondovi, a to i přesto, že měl zdravotní problémy. Po čase se ale Váňa stal jedničkou stáje, a tak se i z okolí stále častěji začalo ozývat ať k sobě dají nejlepšího jezdce a nejlepšího koně. A tak se stalo.

Váňa ukázal Železníkovi kdo je tady pánem a přišli čtyři vítězství.. to poslední, nejdramatičtější, kdy i po pádu na Poplerově skoku získali zasloužené vítězství. Společně s Váňou se měnil i Železníkův charakter, stal se z něj aristokrat a do své smrti pózoval novinářům lépe, než kdejaká modelka.

Během dostihové kariéry získal Josef Váňa nespočet zranění, některá vážnější, některá lehčí - jako třeba zlomenina klíční kosti, která je pro žokeje něco jako pro normálního člověka chřipka. Není snad jediná kost, kterou by neměl zlomenou - a i přesto se nikdy nenechal operovat, pokud to nebylo více než nutné. Vše si vyléčil sám, nebo s pomocí alternativní medicíny a léčbu vždy urychloval. To, co by se normálnímu člověku hojilo půl roku, on měl vyléčené za měsíc a půl, a už trénoval v sedle... Přežil i klinickou smrt po pádu v Baden-Badenu.

Manželka tvrdila, že vyhrát popáté Velkou je proti přírodě, a přece... vítězství přišlo, s hnědákem Vronskym. Po dlouhé éře nakonec přišel ještě jeden kůň, kterému Váňa zpočátku nevěřil, ale dalo by se tomu možná říct i náhoda, že se potkali...

Tiumen mu vynesl další tři vítězství a společně s ním zakončil i svou jezdeckou kariéru - tedy nejspíš. Kolikrát totiž už říkal, že skončí?

Mnozí známí a kolegové říkají, že se jeho chování v průběhu let změnilo. Pokud dříve patřil do skupiny koňáků, pro které kůň znamená nástroj vítězství, po letech se posunul do skupiny, která se stará o to, aby kůň byl hlavně zdravý jak psychicky tak fyzicky.

Moje hodnocení: Musím říct, že mě se kniha opravdu líbila! Ale na druhou stranu, asi to není četba pro všechny. Pokud nejste alespoň trochu zasvěceni v oboru, asi vám zrovna tahle kniha nebude moc říkat. Nicméně já všem, kdo by se chtěli o nejznámnějším žokeji dozvědět více, vřele toto dílo doporučuji. Dozvíte se informace i tzv. "ze zákulisí"... 10/10 bodů.