Zlodějka knih

Zlodějka knih

Autor: Markus Zusak

Počet stran: 526

Poznámka: Příběh vypráví smrt, díky čemuž víme již několik kapitol předtím než k tomu dojde, kdo zemře. Celou knihou jsou prostoupeny informace o knihách které Liesel četla, jak jimi uklidňovala obyvatele při náletech v úkrytu, jak předčítala sousedce, Maxovi když byl nemocný,... je to krásné doplnění již tak nádherného díla. Taktéž doporučuji film!

Děj: Vyprávění začíná kolem roku 1939 ve vlaku, který míří do malého městečka ležícího uprostřed nacistického Německa. Liesel je mladá dívka, která společně se svým bratrem jede za adoptivními rodiči. Ve vlaku se ale náhle ozve jeho kašel a on padá mrtvý k zemi.

Liesel neumí číst, ale svou první knihu ukradne na bratrově pohřbu, když vypadne hrobníkovi z kapsy. Jmenuje se: Hrobařova rukověť, od té doby se stává Zlodějkou knih. Na Himmelstrasse, ulici, která dostala jméno po nebi, přijíždí Liesel sama. Poprvé poznává Hanse a Rosu Hubermannovi, muže s harmonikou a jeho věčně nadávající ženu. Hans Liesel okamžitě padne do oka zato jeho žena příliš ne, Liesel ale není v postavení aby si mohla stěžovat.

První měsíce jsou pro ni v nové společnosti utrpení, celé noci probrečí, ve škole se jí posmívají, že i navzdory svému věku neumí číst a ani doma to nemá jednoduché, postupně se ale z uzlíčku nervů stává dívka, která se spřátelí s Rudym Steinerem, který moc doufá, že by mohli být s Liesel něco víc než kamarádi. Sdílí spolu spoustu tajemství, ale přece jen si Liesel nechá něco pro sebe...

Díky Hansovi se Liesel mnohonásobně zlepšuje ve čtení, po nocích "louskají" Hrobařovu rukověť, až dojdou k jejímu úplnému závěru, Hans ví, že Liesel knihu nekoupila. V roce 1940 na oslavách Hitlerových narozenin ukradne Liesel další knihu, a tentokrát v Německu zakázanou. I přesto jí ale přečte, začíná si spojovat několik věcí a dochází jí, že Hitlera začíná nenávidět.

Listopad roku 1940 s sebou přinese do domu Hubermannových Žida Maxe Vandenburga, který žádá o pomoc, díky dluhu Hanse z minulosti. Vědí jaké riziko podstupují, když ho doma ukryjí, ale nakonec mu přidělí místo ve sklepě. Liesel se o tom nesmí nikomu zmínit, ani Rudymu ne.

Měsíce a roky plynou a zlodějka knih krade dál, nejen knihy z domu starostovy ženy, které se chce mstít ale také jídlo, kterého v tu dobu opravdu není nazbyt.

Když do městečka přijedou Hitlerovy stoupenci, aby prohledávali domy, zda zrovna jejich sklep není vhodné místo k úkrytu před nálety, je průšvih. Naštěstí se Maxe povede uschovat tak, aby ho nenašli. Max pochopí, že už pro něj Hubermannovi riskovali dost, a odchází. Zanechává po sobě vzpomínky a Liesel je strašně smutná. Pořád přemýšlí, jak a co asi Max dělá a zda je ještě vůbec naživu.

Hans i s otcem Rudyho Steinera jsou povoláni, aby odjeli pracovat ve prospěch Německa, naštěstí se nakonec vrátí domů, skoro úplně zdrávi.

Během "židovských přehlídek", při nichž židé prochází uprostřed města si Liesel zadělává na problémy, jednou jedinkrát zahlédne Maxe a nakonec se svěří i Rudymu, že u nich pobýval. Nakonec ho přeci jen nacisti dostali.

Jednoho dne při náletech nedají sirény vědět, byl to jen omyl, ale bomby začali padat i na Himmelstrasse... Nikdo z města z okruhu přátel nepřežije... Rudy, Rosa i Hans, všichni jsou mrtví, až na Liesel, zlodějku knih, která si v tu dobu psala svůj vlastní příběh ve sklepě do sešitu, který jí věnoval Max.

Liesel svoje dospívání strávila u starosty a starostky, pracovala u Alexe Steinera, který nebyl v době bombardování doma. Až jednou se v jejich dílně objevil muž, který nápadně připomínal Maxe Vandenburga a také jím byl.

Pro Liesel si smrt přišla v úctyhodném věku...

Citace:

Tři hodiny čekání na policejní stanici trvalo, než se tam ukázal starosta a žena s vlasy jako chmýří. "Všichni tvrdí, že tu máte dívku," řekla ta paní, "která přežila Himmelstrasse."

"Co takhle pusu, Saumensch?"
Ještě chvíli stál po pás ve vodě a pak vylezl z řeky a podal jí knihu. Kalhoty se mu lepily k nohám, a on se nezastavil. Popravdě řečeno si myslím, že se bál. Rudy Steiner se děsil polibku od zlodějky knih. Musel po něm nesmírně toužit. Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už ji nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich.

Moje hodnocení: V knize se objeví pár německých slov, nebo nadávek a pro mě to byla bezvadná příležitost si němčinu trochu procvičit. Má krátké kapitoly, což je taky pozitivum. Na tuto knihu podle mě existují jen dva názory, jeden od lidí, kteří jí pochopí a přijdou na chuť, že kniha je naprosto úžasná, čtivá a chytlavá a ten druhý, který bude tvrdit, že kniha je zmatená, špatně se čte a je složitá. Upřímě musím říct, že kdybych neviděla kousek filmu, asi bych to také moc nechápala, ale jinak se řadím do té první skupiny, takže za mě... 10/10 bodů.